Na skok v pohřebáku.

30. srpna 2011 v 10:53 | Nobody |  Kecy v kleci
Praha bývá na konci srpna ohavnější než jindy během roku. Zdá se mi cizí. Po dvou měsících v divočině občas mívám pocit, že se ztratím pod sedačkou v autobuse. Rozhodně si nepřipadám jako Pražan, co se vrátil z dovči a je nadšený z toho, že až spláchne, polovina baráku se dozví, že se byl vysrat.


Včera se žádný nakupování školních potřeb nekonalo. S mámou a tetou jsme se vydaly vyzvednout babiččinu urnu, která byla po měsíci konečně k mání.

Nepřipadala jsem si jako v pohřebním ústavu. Spíš jako na poště. Prosklená přepážka, za ní několik stolů s počítači. Na skle plno nálepek s logy kreditních karet a vedle nich nápis: "LZE PLATIT I KREDITNÍ KARTOU". Kdyby vedle sedačky nestála vitrína s urnami všech barev a cenových kategorií, člověk by nepoznal rozdíl.
Po chvíli připajdala jakási tetka s lejstrama. Tvářila se, jako by ta urna, kterou jdeme vyzvednout, patřila její matce, ale zároveň bylo jasný, že jí to žíly nerve. Zeptala se nás, jak hodláme s popelem naložit, a když jsme jí ujistily, že urnu vložíme do hrobu, a že vážně nemáme zájem vyšňupat babičku za pár minut na tramvajový zastávce, konečně nám ji donesla. Poprosila tetu, aby si zkontrolovala, zda jméno sedí a že nám nedonesla Vencu z Horní Lomný, urnu vložila do líbivé krabičky, krabičku do černé tašky, naposledy se zatvářila jako by jí napínali na skřipec a dala nám sbohem.

Možná jsem měla sedět jako zařezaná a ronit slzy, ale nebudu lhát; spíš jsem zadržovala smích. A když si teta začala dělat zadek, že je naše babča moc velká (před smrtí měla skoro 150 kilo) a budou nám jí muset podat dvěřma, prostory pohřebního ústavu na dlouhou dobu naposledy rozzářil upřímný smích.

Nejsem bezcitnej spratek. Humor je nejdůstojnější projev smutku.
 


Komentáře

1 Hauvínek Hauvínek | Web | 30. srpna 2011 v 11:20 | Reagovat

I když Pražan nejsem, moc dobře znám panelový byt po zvukové stránce. Nedávno jsem seděla večer na záchodě, přičemž mi z horního patra vyhrávali Linkin Park, paráda! :-?
A s babičkou je mi to líto.
Vzpomínám si, že když mi umřela babička, bylo mi okolo pěti, tak jsem se smála. Ne úmyslně, jen jsem tomu nevěřila a nějak mi to všechno ještě tenkrát nedocházelo. Teď už si na ní skoro nepamatuju.

2 Jarka Jarka | Web | 30. srpna 2011 v 11:24 | Reagovat

Leni, to byl skvělý článek. Vím, že nejsi bezcitný spratek. I citlivý člověk, může mít smysl pro humor, notabene teď, když už je babička na prvdě Boží a nic ji netrápí. Ani to, co uděláte s jejím popelem. Mimochodem, já pořád říkám, že chci rozprášit.

3 Nobody Nobody | Web | 30. srpna 2011 v 14:01 | Reagovat

[1]: U nás na záchodě je zase úplně bežný, že dosedneš a sousedka nad náma si začne zpívat u mytí nadobí. :-D

Když jsem zjistila, že umřela, nesmála jsem se, ale ani nebrečela. Řekla jsem si: Stalo se, každýho to jednou čeká, nemá cenu předvádět scény jako z tragédie.

[2]: Bábina bude s urnou daná do hrobu. Máme svůj vlastní, tak proč toho nevyužít. Jinak ale souhlasím s tebou, ať mě někam vysypou a roustou ze mě kytičky. :-D

4 Filomena Filomena | Web | 30. srpna 2011 v 14:15 | Reagovat

Jéje, to jsem se pobavila :D Chápu tě moc dobře, ale smát se musím, když si celou tu situaci představím :)

5 Anika Anika | Web | 30. srpna 2011 v 20:39 | Reagovat

umíš to hezky popsat...:)

6 Kejtý Kejtý | Web | 30. srpna 2011 v 21:52 | Reagovat

Pokud měla tvoje babička ráda humor, tak by byla určitě za takový projev smutku moc ráda. :)

7 Nobody Nobody | Web | 30. srpna 2011 v 22:40 | Reagovat

[4]: Ta situace byla k smíchu. Proč to nepřiznat. :)

[6]: Bábina se smála ráda. Nevím jestli by se jí libilo i tohle, ale... budeme si myslet, že určitě ano. :-D

8 Iveta Iveta | Web | 1. září 2011 v 19:01 | Reagovat

Pěkný, sranda musí být i kdyby... :-D
Vzpomněla jsem si na větu jedné blogerky, která psala, že když byli na Dušičkách na hrobě babičky její maličká dcerka jí chtěla vyhrabat - že prý jí ještě nikdy neviděla! Co dodat? :-)

9 Nobody Nobody | Web | 1. září 2011 v 19:50 | Reagovat

[8]: Ta holčička musí bejt pořádný číslo. :-D

10 Kroketa Kroketa | Web | 1. září 2011 v 20:37 | Reagovat

ach ty si mě úplně dostala :D
fuj fuj! zlá holka! umře ti babička a ty prej o šňupání jejího popelu :DD
každopádně tvůj cynismus se mi líbí :D
já vím,že mezi člověkem a ptákem je trochu rozdíl,ale tvůj článek mi připomněl jak jsme na zahradě pohřbívali papouška :D máma ho narvala do krabičky od voňavky,já jsem si to chvilku prohlížela a pak jsem začla rozjímat nad tím kde má asi tak hlavu, pak jsem dostala strašnej záchvat smíchu,nemohla jsem to zadržet :D by mě zajímalo co by se asi tak stalo kdybych se začala smát na opravdovým pohřbu :D

11 pansituace pansituace | Web | 5. září 2011 v 19:02 | Reagovat

Kdybych žil v Praze, tak se zeseru a to bych ani nestih na záchod..

Jinak příhoda s bábi dobrá :-). Já osobně ještě nezažil, že by u nás v rodině někdo umřel. Proto jsem svůj první černej oblek dostal až k tanečním...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama