Srpen 2011

Na skok v pohřebáku.

30. srpna 2011 v 10:53 | Nobody |  Kecy v kleci
Praha bývá na konci srpna ohavnější než jindy během roku. Zdá se mi cizí. Po dvou měsících v divočině občas mívám pocit, že se ztratím pod sedačkou v autobuse. Rozhodně si nepřipadám jako Pražan, co se vrátil z dovči a je nadšený z toho, že až spláchne, polovina baráku se dozví, že se byl vysrat.


Haf!

29. srpna 2011 v 11:39 | Nobody |  Co spáchaly ruce
Hodinová patlanice. Buďte shovívaví. Přivřete veškeré tělní otvory, střískejte se do němoty a slubuju vám, že odejdete bez újmy na zdraví.

Ulita, co nepadla jak ulitá.

26. srpna 2011 v 10:04 | Nobody |  Co spáchal Robin
Šnek pláchnul a barák nechal jen tak pohozenej na skalce. Neměla bych ho najít a udělit mu pokutu za neoprávněné zakládání skládky?

Jar s vůní citrusů.

23. srpna 2011 v 20:17 | Nobody |  Kecy v kleci
Já tohle počasí prostě zbožňuju (moje občasný kletí neberte vážně, děti). Tři a třicet ve stínu, na sluníčku pět a čtyřicet a doma nedýchatelno. Nikde ani živáčka. Všichni pošli vedrem a ti ostatní se snaží přežít do zítřka u vychlazenýho píva. A já si to šlapu na kole pustou krajinou, peču se ve vlastní šťávě a nějakej strejda, co jede proti mně ve svý klimatizovaný mazdě, na mě civí, jako bych si právě přivodila úraz hlavy pádem z višně. Kdyby neměl strach, že ten svůj nablejskanej kočár jednou rukou nezkrotí a stará mu dá potom doma přes hubu, že jim poškrábal mazlíka, možná by si ťukal na čelo. Trouba.


Černobílá + barevná.

22. srpna 2011 v 18:27 | Nobody |  Co spáchal Robin
Jedna sobotní. Bylo by jich víc, kdyby Lenin nebyl debil. Vymazala jsem Robinovi paměť. Není to zas tak zlý, jak to vypadá, poněvadž mám naštěstí zálohu u Milouše v počítači; avšak než se ke mně zbytek fotografií dostane, bude to ještě pár dní trvat.

Schránka na lenost.

17. srpna 2011 v 12:07 | Nobody |  Kecy v kleci
Stal se ze mě nepsavec. S obtíží skládám písmenka do slov, vytvořit srozumitelnou větu je téměř nemožný, a když už jich pár poskládám za sebe, nemůžu se zbavit pocitu, že jsem zpatlala šílenou snůšku sraček a jdu si radši zase lehout. Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí.
Hlava zlenivěla, prsty zrovna tak. Moje tělo je jedna velká schránka na lenost.


Měsíc.

12. srpna 2011 v 13:07 | Nobody |  Co spáchal Robin
Nechtějte po mně smysluplný věty, prosím. Jsem neschopná a nemožná. Ale mám pro vás měsíc, co mě každej večer sere, když mi svítí oknem do xichtu. A to se vyplatí!

Rostou!

4. srpna 2011 v 17:39 | Nobody |  Kecy v kleci
Houbaření mě nikdy nijak zvlášť nebavilo; především proto, že všem praskaly zápěstní kůstky pod tíhou košíků plných hub a já sotva pokryla dno (už jsem se zmiňovala, že hrozně nerada prohrávam a nemám pravdu?). Nejsem slepá, číslo autobusu přečtu vždycky jako první, ale nemám v hlavě režim HOUBA. Když se škrábu lesem, honí se mi hlavou tisíc píčovin a co chvíli se přistihnu, jak nepřítomně šoupu nohama a čučim kamsi do háje. Zkrátka se nedokážu soustředit na hledání kloubouků v záplavě hnijícího listí a místo toho přemejšlim nad tim, že už si nepamatuju polovinu latinskejch názvů kostí obličeje, a že bych si měla oholit nohy, nebo si mě za rohem splete myslivec s lesním mužem a s dírou mezi očima pojedu na výstavu do Prahy.

Lenin a kolo.

3. srpna 2011 v 14:46 | Nobody |  Kecy v kleci
Není radno jezdit na kole se sluchátky v uších, milé děti.

Šlapu si to od Vavřince; tou krásnou novou asfaltkou, která mi jako jedna z mála nenatřásá rodidla, a do hlavy si rvu na plný koule A ja sprostá. A protože patří mezi moje oblíbený, hýkám si z plných plic, co mi sklípky stačej, což způsobuje mou neschopnoust soustředit se na řízení. Motám se po silnici jako špína v kýblu a brouzdám ze strany na stranu přes středovou čáru, protože čára neni zeď. A užívám si sluníčka a letního vánku a svět je můj!

Hrdlička zahradní.

1. srpna 2011 v 17:41 | Nobody |  Co spáchal Robin
Počasí se stále nehodlá umoudřit, a tak si sedím pěkně v suchu u střešního okna a šmíruju paní Hrdličkovou. Zlatej telefoní drát!