Dokonalý svět.

16. května 2011 v 17:17 | Nobody |  Výplody chorého mozku
Pančitelka chce, abychom tomu říkali seminárka. Já tomu říkám krátká úvaha. A než ji odevzdám a podepíšu nad sebou ortel, byla bych ráda, kdyby jste odhodili všechn strach z toho, že si vás najdu a zprovodím ze světa, a řekli mi na plný ústa, co si o tom myslíte. Kapišto? :)



Z krásného snu mě budí neposedný sluneční paprsek, který se právě rozhodl pošimrat mě po tváři. Rozlepím víčka, promnu si oči, líně vstanu z postele a kráčím rovnou k oknu. Odsunu záclonu a pokynu rukou oknu na povel, aby se otovřelo. V tu chvíli se mi naskytne pohled na krásné pondělní ráno a přírodu, která se v něm právě probouzí; stejně jako já před malou chvilí. Může být něco kolem osmé hodiny ráno, ale v dokonalém světě čas nikoho netíží. V dokonalém světě totiž člověka netíží vůbec nic, a právě to ho dělá tak dokonalým. Všechno, co si umanete, můžete mít a nemusíte pro to nic udělat. Nikam nespěcháte, protože všechno počká, až na danou věc budete mít náladu. Spousta věcí se vyřídí sama. Všude vládne blahobyt, každý má všeho dostatek, lidé si navzájem nic nezávidí a mají se rádi. Nikde neřádí válka ani hlad. Mezi lidmi nejsou žádné rozdíly. Člověk a příroda žijí v dokonalém souznění. Násilí a agrese jsou slova, která nikdo nezná. Všude vládne klid a harmonie...

Asi takhle by vypadal můj dokonalý svět. Jako místo, kde má každý všeho dost a žije si tak, jak si právě usmyslí. To je moje vize dokonalosti a určitě se nemýlím, když řeknu, že se od té Vaší liší. Nezáleží na tom, jak moc; zda jen trochu, anebo mezi nimi stojí hluboká propast, zkrátka jsou jiné. A právě to pokládám za první překážku k tomu, aby se svět mohl stát dokonalým.
Nikdo z nás není stejný. Rodíme se jako originál; a to nejen po fyzické stránce. Jinak přemýšlíme a uvažujeme. V hlavách nám leží odlišné sny a přání. Každý máme svoje vlastní ideály. Na jakoukoliv věc by se po světě našly miliony subjektivních názorů. Stejně tak každý z nás vidí dokonalost v jiném světle.
Kupříkladu Pepíček má rád modrou barvu a moc by si přál, aby v jeho dokonalém světě bylo téměř všechno modré. Mařenka ovšem modrou nenávidí a dává přednost mandarinkové. Její svět by měl být co nejvíc oranžový, aby se mohl stát opravdu tím dokonalým. A ejhle, tady nastává ten problém: Jak to zařídit, aby byl svět všem dostatečně dokonalý, když co člověk, to názor a planeta Země se ve vesmíru točí jen jedna jediná?
Dokud ve vesmíru nenajdeme sedm miliard Zemí a každý si nepřivlastníme jednu z nich jen pro svoje vize, budeme se muset smířit s tím, že svět nikdy nebude zcela dokonalý, a že pro plány těch druhých, co mají tu moc svět ku svému obrazu měnit, budeme mnohdy muset trpět.

Druhý zásadní problém dokonalého světa vidím v tom, že ani to, co dokonalé ve skutečnosti opravdu může být, člověku většinou dokonalé nepřipadá. Jaká je vlastně definice dokonalosti? Uvažovali jste někdy nad tím, co je vlastně opravdu dokonalé? Hranatý a nebo křivý mrak? A není náhodou to dokonalé ve finále ze všech věcí nejnedokonalejší?
Představte si teď na chvíli Váš dokonalý svět. Představte si, že v něm žijete. Že všechno běží přesně tak, jak byste si přáli. Dokonalé, že? A nedává té vizi nádech dokonalosti právě to, že pro tuto chvíli není uskutečnitelná? Že si jí můžete v hloubi duše jen přát, ale zřejmě se Vám nikdy nesplní?
A teď si představte, že ve Vašem dokonalém světě žijete už pár desítek let. Myslíte si, že by vám stále připadal tak úžasný a bezchybný? A nebo by se pro Vás stal jen zklamáním?
Myslím, že i ten nejdokonalejší ze všech dokonalých světů by po určitém čase člověku přestal vyhovovat. Lidé by v něm začali hledat chyby, nesrovnalosti a nedokonalosti. Zjistili by, že jejich pojetí dokonalosti ve skutečnosti zamořilo ohromné hejno much, desítky chyb, a že není zdaleka tak dokonalé, jak by mělo být.
Je to snad lidská přirozenost, hledat ve všem to špatné a nikdy nebýt absolutně spokojený. Vidět jen negativní a na to pěkné vrhat stín. I proto se svět nikdy dokonalým nestane; rozhodně ne na dlouhou dobu. Přesto by ale mohl. To bychom si však sami museli sáhnout do vlastního svědomí a zamyslet se nad tím, jak věci okolo sebe vnímáme. Zda si náš svět neděláme tak nedokonalým my sami; protože to jinak neumíme.
Možná by stačilo rozhlédnout se kolem sebe a chtít vidět to krásné, co nám svět, příroda a život dává. Možná by stačilo nesnít o velkých věcech a radovat se z naprostých maličkostí. Z toho, že venku svítí slunce nebo z toho, že večer můžete usínat v objetí někoho, kdo Vás má rád. Že máte pro co žít. Možná by stačilo zamyslet se sám nad sebou a objevit všechno to dokonalé, co nás obklopuje a vždy obklopovalo - jen jsme to nikdy nechtěli vidět.
 


Komentáře

1 Májuš Májuš | Web | 16. května 2011 v 17:31 | Reagovat

moc hezké :) já slohovky psát neumím. .:D

PS: hezký a zajímavý blog :)

2 Kuželka0070 Kuželka0070 | Web | 16. května 2011 v 18:07 | Reagovat

Já se tedy ozvu. Zabít mě klidně můžeš, aspoň nebudu muset psát maturitu :D.
Mně se seminárka/úvaha/cokoliv to má být líbí, jen je tam na můj vkus v posledním odstavci moc slova "dokonalý". Vím, že je to hrozně těžké nahradit, ani to tu vlastně pořádně nahradit nejde.. Ale v jedné větě (konkrétně v té první v posledním odstavci) to tam je třikrát, tak si říkám, jestli to není až zbytečné :-?.
A ještě jeden červík na závěr :D.
"Že všechno běží přesně tak, jak by jste si přáli." ~ ve škole mne učili psát "vy byste", ale jak tak teď brouzdám po internetu, každý tvrdí něco jiného.. Radím se ještě někam podívat, já jsem teď s češtinou trochu mimo. (Zítra mne totiž čeká matika :/)

3 Nobody Nobody | E-mail | Web | 16. května 2011 v 18:15 | Reagovat

[1]: Já taky ne, z toho si nic nedělej, bez toho se člověk obejde. :D

[2]: Dostanu na prdel za opakování slov, ano, máš recht. :D Ale v úvaze o dokonalém světě cítím potřebu usadit slovo dokonalý jako minimálně každé čtvrté slovo, nemohu si pomoct. Mimo to, učitelka na psychologii česky moc neumí a o slohu toho ví taky pramálo. :-D

No právě, jeden říká to, druhej tamto. S tímhle je to hrozně těžký, tak to tam plácám, jak mi to přijde pod ruce. :-D
Ale jak říkám, spíš potřebuju zhodnotit, jestli nemelu absolutní bejkárny, poněvadž slohově a pravopisně mi to nikdo opravovat nebude. :D

4 Jarka Jarka | Web | 16. května 2011 v 18:32 | Reagovat

Jó, dokonalý svět, to už by byl ten ráj na zemi. Zatím se musíme spokojit s tím co máme. :-P  ;-) Napsala jsi to Leni, vynikajícně. Každý si můžeme takový malý dokonalý svět, vytvořit těmi drobnými každodenními radostmi, které nám dávají zažít pocit štěstí a spokojenosti. :-) To musí být další, jednuška! Ode mě už ji máš 1*! :-D

5 Nobody Nobody | E-mail | Web | 16. května 2011 v 20:21 | Reagovat

[4]: Tebe bych brala za paní profesorku, ty mi všechno jenom chválíš. :-D

6 Chuckie Chuckie | E-mail | Web | 16. května 2011 v 21:25 | Reagovat

V dokonalém světě bych žít nechtěl. Mohla by to být nuda. Leda by se dokonalost měnila dle nálad člověka. Možná by to fungovalo ve smyslu - co člověk, to planeta... Protože v dokonalém světě má I Mařenka, kterou zná Pepíček, ráda modrou...
Moc pěkná úvaha, ani se mi v ní nechtělo hledat chyby. Našel jsem jen jednu - v tom kurzívou psaném textu je chybějící písmeno - slovo Sposta.

7 Nobody Nobody | E-mail | Web | 16. května 2011 v 21:34 | Reagovat

[6]: Vše opraveno. Účko vynechávám velmi ráda. :D

Jo, absolutní dokonalost musí být zatraceně nudná. Díky bohu za nedokonalosti. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama