Tři žebra.

20. února 2011 v 21:39 | Nobody |  Kecy v kleci
Víkend probíhal jinak, než jsem si to celej tejden lajnovala. Žádná divoká oslava, zástupy lidí a hromada jídla a chlastu - jen malá oslavička v rodinném kruhu s trochou chlebíčků a skleničkou vína. A tak mi to naprosto vyhovovalo. A kdyby můj otec nebyl magnet na průsery, mohla bych teď s klidem napsat, že jsem si odpočinula a víkend v R. si docela užila. Jenže ...


K svátku mi papínek nadělil svou nepřetržitou přítomnost v našem bytě. S chvilkami domácího klidu po dobu jeho pilného vydělávání penízků se můžeme na nějakej ten pátek rozloučit. Pantáta si totiž zlomil tři žebra a jeho schopnost cokoliv provádět se blíží bodu mrazu. Víte, co je horší, než mít doma mrzáka? Mít doma ukecanýho mrzáka, kterýho musíte poslouchat, protože je to přeci hroznej chudák.

Největší ironií je, že si tohle nepěkný zranení nepřivodil ve stavu totální opilosti ani pádem z koně, jak jsme původně předpokládali. Stalo se to naprosto jinak. - Otec byl poprvý v životě iniciativní a nabídl strýčkovi, že skočí pro dříví. Bohužel si do toho bílýho hajzla, co přes noc napad, vzal špatný boty a zpátky se nám vrátil skoro po čtyřech a od sněhu. A bylo vymalováno.
Samozřejmě, že to ze startu bral hrdinsky a nemocnice byla tabu. Ignorovat to dokázal až do čtyř ráno, kdy se doplazil po čtyřech k strejčkovy a prosil ho, ať ho vezme do Kolína. Plazil se tak hlasitě, že vzbudil celej barák, tedy kromě mojí sestry, která si vesele chrápala dál. A tak jsme se oblékli a odvezli pantátu do špitálu. 
Půl hodiny vládlo v autě ticho jako v hrobě, jen rádio slabě chrčelo do ticha. Všichni byli nervózní a tupě hleděli na cestu, jen já si potají poťukávala špičkou boty do rytmu rádia a nadšeně sledovala z okna světla všech těch vesniček, který jsme míjeli. A i přes to, že můj otec očividně trpěl, já si připadala šťastná jako blecha, protože miluju jízdu krajinou, která je zahalená do tmy.

Čako
Čakounek si nic nezlomil. Jako vždycky byl plnej elánu a nadšeně nosil k nohám cokoliv, co se dalo házet. :)

Bylo hnusně. Jiný fotky nejsou. Tak to oslavte, vyčurejte se, pomodlete se a alou spát.

Přeji Vám krásnou dobrou noc.

 


Komentáře

1 Shariony Shariony | Web | 20. února 2011 v 22:02 | Reagovat

Au.. no, stejně, chudák.. Tu ukecanost ale od mých rodičů znám taky :-| Zvlášť, když povídají o něčem, co nechci poslouchat.
Na zítra přeji všechno nejlepší! :-)

2 Atyiya Atyiya | Web | 20. února 2011 v 22:39 | Reagovat

Nemám ráda rodinné oslavy...
To znám, náš dědeček je cvok a taky dělá hrdinu... jednou spadnul ze žebříku, kterej stál na šikmý střeše chaty a byl opřenej o strom... taky se doplazil domu a až pak do v pět ráno vezl strejda do nemocnice...
Čakounek je krasavec, má takovej zamyšlenej pohled :-)

3 M. M. | Web | 20. února 2011 v 22:41 | Reagovat

Všechno nej k zítřejšímu svátku :-)
Ještě horší je mít doma ukecaného sklerotického mrzáka kterého musíš poslouchat :D ..Zlomená žebra musí být hrůza,, a ještě větší pak pro ty co toho maroda musejí obskakovat :D

4 Nobody Nobody | Web | 20. února 2011 v 22:43 | Reagovat

[1]: Taky je mi ho líto, ale mnohem víc je mi líto mě samotný. :D

Děkuju. :)

[2]: Čekal, jestli konečně odhodím tu krabici, co mám v ruce a hodím mu ten zatracenej klacek. :-D

[3]: Děkuju. :)

5 Albert Pes Albert Pes | Web | 21. února 2011 v 11:32 | Reagovat

Jednou za čas nevinná iniciativní aktivita a hned zlomeniny... To je dobrá motivace pro návrat k alkoholům. Jo, Čakounek se mi líbí, ale má takovej zamyšlenej výraz. Psí filosof.

6 srdcotepec srdcotepec | E-mail | Web | 21. února 2011 v 17:14 | Reagovat

AU, tři žebra zlomený :/
Pěkný pes :)
Rodinný oslavy jsou zlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama