Prosinec 2010

Vánoční prázdniny jsou zlo!

30. prosince 2010 v 9:30 | Nobody |  Kecy v kleci
zima
Stojím si za svým! 
Od minulé neděle se mi huba nezastavila. Za tu dobu jsem do sebe nasoukala přibližně dvě tuny cukroví, pět kilo bramborového salátu, deset řízků, dort, dvě kila chlebíčků, pět balení salámů a šunky, tři kila cibule, dvě plata vajec, kostku másla, čipsy, osmadvacet čokolád, tři bochníky chleba, třicet pět rohlíků a tak. A dokud si moje vorvaňovité tělo nevleze na váhu, vůbec mi to nevadí.

Měla jsem velkej Plán s velkým Pé. Konkrétně zahnat všechny nabrané tuky na ústup pomocí bruslí. Jenže, brusle a zamrzlej rybník jsem neviděla čtyři roky a hned první den jsem si po komunikační propasti mezi mou bruslí a povrchem ledu přisedla pod můj ctěný zadek ubohej levej kotník. Hrdinsky jsem to ten den dobruslila a večer si chtěla řezat nohu. 
Po dvou dnech léčení jsem se znovu odhodlala sbalit tělo a pokoušet štěstěnu podruhé. Ale hokej je tvrdej sport a ani prsa vás nezachrání před agresivitou spoluhráčů. Skóre: Naražená stehenní kost a koleno na odpis. Třískla jsem s hokejkou a radši odešla domů. Od té doby se pilně věnuji obléhání postele se svým mužem, který mi nosí snídaně, obědy i večeře až do postele. :)


Aby se neřeklo.

24. prosince 2010 v 11:45 | Nobody |  Kecy v kleci
Ehm, ehm.

Moji milí, zlatí i vy ostatní.

Přeji Vám klidné prožití vánočních svátků jakožto i ostatních dní, kdy si budete užívat volna, zajímavého televizního programu a všudypřítomného obžerství.
Nepřežeňte to se salátem a cukrovím, žlučníkový záchvaty nejsou příjemný ani omylem. Taky si dejte majzla na kapry, jsou sice mrtví a pečení, ale kujou pomstu a Vánoce na pohotovosti nejsou zrovna príma. Zvýšenou pozornost věnujte i stromku, v přítomnosti prskavek se mu občas zapalují lejtka. Více informací najdete v příručce Jak přežít Vánoce, kterou bohužel nikde nekoupíte.
Pod stromečkem ať najdete horu dárků a aspoň jeden, po kterém jste toužili už roky. Na měkouše si nestěžujte, nový spodky se vždycky hoděj, dejte na mě. Přeci nezáleží na ceně, struktuře a velikosti, ale na praktičnosti!
Jo a nezapomeňte navštívit babičku s dědečkem a ostatní příbuzenstvo. Jednou do roka Vás to přeci nezabije.

A na závěr jeden vánoční: 

Chlápek vybírá dárek k Vánocům: "Máte něco levného, užitečného a hezkého?"
"Třeba tady kapesníčky," ukazuje ochotně prodavačka, "pro koho to máte?"
"Pro manželku."
"Tak to bude určitě překvapená."
"To jo," souhlasí ženáč, "ona myslí, že dostane pod stromeček kožich!"

No, tak už snad jen: Šťastný a Veselý

Duše na bolest.

23. prosince 2010 v 14:16 | Nobody |  K Tématu týdne
Člověk si dokáže poradit takřka s čímkoliv a ani bolest není výjimkou. Bolí vás hlava? Kupte si Paralen! Trápí vás bolest bříška a průjem? Sáhněte po Hylaku. Bolesti způsobené záněty svalstva spolehlivě zažene Fastum gel a proti bolesti zubů můžete zobat třeba Nalgesin. Zdá se, že lidé mají v tomto směru vyhráno. Možná ano, jenže rozhodně ne úplně.

Existuje totiž bolest, na kterou jsou všechna analgetika světa krátká. Bolest duše. Zlomené srdíčko, depresi, schízu a podobné lahůdky nikdy žádnej Paralen nevyléčil, a tak si lidi ordinují hektolitry chlastu, kartony cigaret a stovky kubíků morfia. Nic z toho přirozeně nezabírá a dlouhodobou aplikací dosáhnete maximálně prohlubování sraček, do kterých se noříte. Jenže komu není rady, tomu není pomoci a kdo chce kam, pomozme mu tam.

Přitom by stačilo tak málo. Na každou bolest na duši totiž existuje Duše na bolest. Jinými slovy někdo, kdo tu pro vás vždycky bude, aby vás vyslechl, utěšil, pohladil a onu bolest vám pomohl zamést pod koberec. Že nikdo takový není? Ale ano, je. Duší na bolest jsou všude hromady, a když ne hromady, tak minimálně jedna se vám v životě jistě toulá. Stačí dát si tu práci s hledáním. Za uzdravení to přeci stojí, ne?

Ani všechny drogy světa neuleví od bolesti na duši tak, jako to dokáže obyčejné svěření se s naším problémem.

Čirý egocentrismus.

23. prosince 2010 v 0:01 | Nobody |  O Nobody
Lenin, jméno mé. Nefandím komunismu ani demokracii, nerozumím politice a vlastně se tak nejmenuju, ale na tom přeci nesejde. Říkejte mi dle libosti. Třeba prostá žena Božena nebo Tom a Džery. Anebo Léňo, Leničko, Leňulinko a hej ty tam.
Je mi ohavných osmnáct let - vypadám na třícet a cítím se na šest. Pocházím z Prahy, žiju v Praze a nemám ráda Prahu. Praha je krásný místo, jenže nevhodný pro život. Minimálně pro ten můj. Nemám ráda velký množství lidí na jednom místě. Nemám ráda nakupování. Nemám ráda smog. Nemám ráda šeď. Nemám ráda hluk. A nesnáším Rusy.

Jsem chlípná, zlá a žeru malý děti. Jinak jsem průměrně průměrná, až se to vymiká průměru. Nemám tři oči ani pět nohou, neumím matiku a nespíkuju íngliš. Nejsem oslnivě krásná ani příliš inteligentní. Nejsem nadaná na sporty ani na umění. Nepocházím z lepší rodiny a nemám kontakty. Jsem obyčejná, ale vůbec mi to nevadí. Mám totiž skvělej život. Mám milujícího přítele, pro kterýho jsem výjmečná. Mám koho milovat. Mám rodinu, která mě má ráda. Mám mýho trhače a pana Morče. Mám Robina, mám tužku a papír, mám kytaru, mám postel, můžu si koupit čokoládu. A to mi ke štěstí dokonale stačí.


Ímejl: confounded.094@gmail.com